Přerušované hladovění (Intermittent fasting IF) – část druhá

0

Boj za hranice možností

Mám rád myšlenku přerušovaného půstu, bez ohledu na výsledky. Je snadné nejíst celý den a pak se k večeru přejíst co hrdlo ráčí. Mohu říci, že rozhodně způsobuje ztrátu hmotnosti (alespoň tento konkrétní protokol) – problémem je, jaký druh tkáně přerušované hladovění požírá.

Dokonce jsem několikrát použil modifikovanou verzi The Warrior Diet s atlety orientovanými na estetiku těla, jako jsou kulturisté nebo závodníci ve fitnes, během posledního týdne před soutěží a včetně týdne soutěží, protože to byl jediný způsob jak  mohli jíst burgry, hranolky, pizzu, smažené kuře a zůstat vyrýsovaní a ve formě. Z krátkodobého hlediska přerušované hladovění perfektně funguje.

Ale je tu moje zkušenost, která mě utvrzuje v tom, že z dlouhodobého hlediska to není pro výkonnostní sportovce dobrý nápad. V mém životě přišlo období, kdy jsem změnil práci, sotva jsem měl čas dýchat, natož jíst, tak jsem si myslel, že IF bude nejlepší způsob jak ušetřit čas a zachovat si skvělou kondici a postavu.

Můj experiment s IF

Když jsem začal, trénoval jsem jen jeden nebo dva dny v týdnu kvůli časovým omezením. Používal jsem Carb Back-Loading, přizpůsobený mému tréninku, aby si udržel svou váhu a sílu. Měl jsem 100 kg a měl 6% tělesného tuku – rozsah 6 až 7% tělesného tuku je můj standart, kterého dosahuji u sebe i u svých klientů použitím Carb Nite a Carb Backloading. V této formě jsme pohodlně po celý rok.

První týden proběhl docela dobře, cítil jsem se dobře, moje kůže se mírně zatáhla a žádný aspekt stravy nebyl problém. Po probuzení jsem měl kávu bez jakýchkoliv výživných přísad, jako např. smetany – a po zbytek dne jsem běhal v práci bez jídla a bez hladovění. Moje tréninky (jeden až dva tréninky týdně – podle času) se mi povedly skvěle.

No přeskočíme podrobnosti a přesuneme se rychle do 6-tého týdne experimentu. To už jsem věděl, že s tím musím skončit. Ať to bylo pohodlné a snadné jak chtělo, mé tělo se s tím nedokázalo dobře vypořádat. Lidé mi říkali, že vypadám „malý“, ne bez formy, ale malý. Zhubl jsem přes 8 kilo. Nebyl jsem žilnatý a tvrdý, ani vyrýsovaný. Vypadal jsem ploše s volnou kůží. Ve skutečnosti, navzdory rychlému zvýraznění mých břišních svalů v prvním týdnu, nyní moje břišní svaly zmizeli. Vypadal jsem strašně. Moje síla se snižovala po každém tréninku od prvního týdne. Byl jsem víc než nespokojený.

Teď připouštím, že jsem extrémní případ. Vypadal jsem, jako když mám 20+% tělesného tuku, ale měl jsem jen 6%. Před zahájením experimentu jsem ani neměl 8 kg tuku tak co jsem zhubl? V průběhu mého IF testu jsem zjevně ztratil svalovou hmotu.

Čtěte také:  Přerušované hladovění (Intermittent fasting IF) – část třetí

Trénoval jsem stále stejným způsobem, který mi umožňoval zachovat sílu i svalovou hmotu v minulých obdobích, jediná věc, kterou jsem změnil, byl přechod na IF.

Tato transformace (spíše teda degradace) nejen zapálila můj hněv, ale vyvolala i zvědavost, proč IF nezachovala mou svalovou hmotu tak, jak autoři slibují, i přes předpokládané masivní zvýšení GH- růstového hormonu. Pokud je něco, co nenávidím víc než ztrátu svalové hmoty, tak je to otázka bez odpovědi.

Věčný úděl skvělé formy

Být svalnatý a vyrýsovaný je věčná válka mezi katabolismem a anabolismem, která probíhá od rána do večera, den co den. Být perfektně vyrýsovaný závisí na posunu všech sil směrem k růstu a obraně proti zničení (katabolismu). Ukazuje se, že IF je podrazák v této bitvě tím, že vypíná anabolismus a nechává katabolické procesy divoké jako mladé dívky na kokainu.

Tělo není při hladovění shovívavé k svalové hmotě. Půst rychle upravuje několik regulátorů růstu, z nichž mnohé působí k zastavení cesty mTOR **, což je jedna z nejkritičtějších cest, která je známá pro syntézu bílkovin a ochranu proti poškození svalů. Kaskáda signálů k potlačení anabolismu se spouští rychle, během 12 hodin hladovění.

(** Přestože detaily jsou složité, vypnutí je zprostředkováno několika faktory kritickými pro funkci mTOR, jako je regulace genu SIRT1, jejíž hladina vzrůstá během půstu a negativně reguluje mTOR )

Nezavrhujte význam vypnutí mTOR. Inhibice mTOR dráhy brání efektu silového tréninku spustit svalový růst. Nejen že nemůžete budovat svaly, ale stejné změny, které zabraňují aktivaci mTOR, také zabrání tomu, aby inzulín zastavil rozklad svalů.

Také přispíváním k antineoplastickému prostředí je skutečnost, že ačkoli se zvyšují koncentrace GH, volné hladiny IGF-1 se snižují. Přestože GH stoupá, přetrvávají pouze jeho vlastnosti při spalování tuků a ztrácí se vlastnosti budování svalů. Toto snížení volného IGF1 ještě více potlačuje cestu mTOR. Tím, že cvičíte při IF, získáte vyšší uvolnění GH, ale snížíte anabolickou odpověď.

Cože snížíme? Anabolismus? Co vás zajímá? Možná je vám jedno, že nebudete růst. Možná nebudete trénovat na míru, ale vy trénujete výkon a výsledky, bez ohledu na to, jaký sval máte, je to sval kriticky ohrožený a pravděpodobně těžko získaný. Můžete se tedy postarat o to, že aktivace mTOR chrání proti destruktivním účinkům kortizolu. Vypnutí mTOR (a všech změn, které toto doprovázejí) umožňujete vašim katabolickým steroidům – glukokortikoidům – ničit a spalovat svalovou tkáň.

Jak vidíte, není to tak jednoduché. Pokračování ve třetí části.

ČÁST PRVNÍ, ČÁST TŘETÍ, ČÁŠT ČTVRTÁ, ČÁST PÁTÁ

Zdroj: body

 

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Vyplňte Vaší emailovou adresu a dostanete od nás ebook zdarma!