Jedna z nejčastějších otázek, na kterou se mě lidé ptají, zní: Jak často bychom měli jíst? No není to zrovna jednoduchá otázka a většinou odpovídám, že záleží na okolnostech. Pokud se lidé začnou zajímat o svou stravu, tak často narážejí na doporučení typu: jezte několik menších porcí denně, jíst třikrát denně stačí apod. a k tomu se ještě v nedávné době přidala módní doporučení jako přerušované hladovění nebo warior diet.
Ve skutečnosti všechny tyto varianty jsou velice životaschopné a záleží jen a jen na tom, co konkrétně na Vás bude fungovat nejlépe bez ohledu na to, co říkají některé studie o dlouhověkosti, inzulínu, tuku, sacharidech apod. Vaše tělo je právě to, co Vám ukáže nejlepší cestu.
Malý přehled fyziologie
Když budete jíst jídlo, tak ho strávíte a použijete jako energii. Některá je použita okamžitě, zatímco jiná se uloží jako glykogen. Glykogen je uložen v játrech a svalech a je to energie, kterou používáte mezi jídly a v případě hladovění. Takže pokud bude energie po jídle spálena, začnete používat glykogen jako zdroj energie. Pokud to bude pokračovat dál a stále se Vám nepodaří jíst, budou Vaše hladiny glykogenu nakonec vyčerpány. Pokud se to stane, Vaše tělo stále potřebuje energii pro pokračování fungování. Bude odkázáno na stresové hormony, jako je kortizol a adrenalin, které začínají rozkládat bílkoviny a tuk tak, aby mohly být tyto dva energetické substráty použity jako energie. Laicky řečeno aby tělo zachovalo své životní funkce, na které potřebuje energii, tak rozloží svaly, tuk ale i tkáně jako jsou klouby, kosti, zuby a kolagenové tkáně (říká se tomu katabolismus), aby mohlo dál fungovat. Nebojte se, to se děje nám všem na různých místech těla v různých časech dne. V ideálním případě se snažíme tomuto stavu vyhnout právě dostatečným příjmem potravin, ale když někdo omezí své kalorie (za účelem hubnutí) na podstatně menší hodnotu než potřebuje, tak se výše zmíněné procesy dějí v mnohem větším měřítku a povedou k problémům. V ideálním případě by mělo být Vaším cílem se katabolismu vyhnout, anebo ho alespoň po většinu času omezit.
Bod zlomu
Poslední věta předchozího odstavce je bod zlomu. To je místo, kdy se načasování jídla stane individuální podle toho, co pro Vás pracuje. Ukažme si to na příkladu – dejme tomu, že jste člověk, který potřebuje 2500 kcal denně k tomu, aby u něho po většinu času neprobíhaly katabolické procesy. Pokud máte dostatečnou trávící kapacitu, tak můžete klidně jíst tři velká jídla, každé o obsahu 830 kalorií. A bude to fungovat. Ale pokud se po takovém jídle budete cítit přejedení a bude Vám těžko, tak na Vás bude mnohem lépe fungovat systém, kdy k snídani sníte 500 kalorií, k svačině 330 kalorií, k obědu a večeři opět 500 a mezi to vložíte 2 svačinky o 330 kaloriích. A bude to taky fungovat. Nejsem příliš velký fanda počítání kalorií, pokud zrovna nemáte nějaký konkrétní cíl – to je jen pro příklad, abyste mě pochopili. Jde prostě o to, poslouchat své tělo a vnímat hlad, nikdo Vám nemůže nalajnovat, jak často máte jíst, to musíte sami podle toho, jak fungujete.
Hlad
Bohužel existuje několik háčků s nasloucháním svému tělu a hlavně k vnímání hladu, které bych zde rád zmínil:
- První je, že pocit hladu není vždy přímočarý. Většina lidí přemýšlí o hladu jako o kručícím žaludku, ale to nemusí být vždy správně. Zkuste vnímat i jiné pocity než jsou projevy trávení: energie, únava, koncentrace, nálada, teplota těla a končetin, chutě, bolesti hlavy. To všechno mohou být příznaky toho, že potřebujete jíst, aniž byste cítili hlad. Také pamatujte na to, že když už dostanete opravdu vlčí hlad, tak většinou sníte něco nezdravého a sníte toho hodně. Proto může být u někoho výhodou časté jídlo.
- Druhým důležitým bodem je uvědomit si, že jsou chvíle, kdy si jednoduše nevšimnete hladu bez ohledu na to, jak jste v tom trénovaní. Pracuji s mnoha lidmi, kteří mají velmi náročné a stresující zaměstnání. Od okamžiku, kdy vstoupí do kanceláře nebo prostě do zaměstnání, jsou jejich přirozené tělesné projevy v háji. Pracují pod takovým stresem, anebo s takovým nadšením, že hodiny ubíhají jako minuty, a najednou jsou 2 hodiny odpoledne a oni zjistí, že od snídaně ještě nejedli. Samozřejmě se pak jdou naobědvat, ale práce po obědě se pro ně stává peklem, protože je oběd doslova uspí – celé dopoledne pracovali na stresové hormony kortizol a adrenalin a obědem tyto hormony sníží a tělo má pocit, že může konečně odpočívat. Těmto klientům většinou navrhnu, ať se mohutně nasnídají a do práce si sebou vezmou rychlou a chutnou svačinu a najedí se i přesto, že v zápalu práce nepociťují hlad. Ve většině případů se tímto postupem odstraní pocit únavy po obědě. Bohužel v dnešní době vídám často doporučení nesnídat, neobědvat, jet na plno až do večera, ale toto prostě není správné. Dokonce znám člověka, který si na tom, že učí lidi nejíst, založil výnosný obchod. Doufám, že jste z mého článku pochopili, jaké to může mít dlouhodobé následky.
- Třetí a poslední bod se týká osob s velkou historií dietování nebo těch, kteří samovolně trpí nepravidelným stravováním. Tito lidé velmi často a po dlouhou dobu bojovali proti pocitu hladu a tělo si na to postupem času zvyklo a „pocit hladu“ se stal jaksi mírnější, až úplně vymizel. U těchto lidí se většinou objeví až po 17 hodině, kdy silně poklesne hladina kortizolu a oni dostanou vlčí hlad a téměř vždy to skončí nekontrolovatelným příjmem jídla ve večerních hodinách (nárazovité přejídání). U těchto případů je má rada stejná jako u velmi zaměstnaných osob – pokuste se jíst každé 3-4 hodiny i bez pocitu hladu. Zatím se ve všech případech, kdy jsem to doporučil, večerní přejídání nedostavilo. Také si tito lidé všimnou, že se jim najednou pocit hladu vrací a oni musí jíst, aby jejich těla měla energii – pak se hlad stává skutečným ukazatelem toho, kolik potřebují jídla, protože byli dlouhodobě podvyživení a tělo se to snaží kompenzovat. Důležité je se toho nezaleknout a nespadnout opět do diety. Oni vždy přiberou – je to prostě jojoefekt – je to jako byste dostali poznámku za nevhodné chování, časem se to zase spraví, když budete na tělo hodní 🙂 .