Cvičení a tloustnutí, zajímavý nadpis, co říkáte? Ale bohužel se to v poslední době stává. Určitě znáte okolo sebe někoho, kdo stále cvičí a cvičí a na jeho postavě to není vůbec znát. V tomto článku si zkusíme vysvětlit proč tomu tak je.
Příběh
Vidíte ji v tělocvičně každý den. Říkejme jí třeba Tereza. Přichází v ležérním oblečení, převleče se do dresu, prohodí pár slov s obsluhou fitka a s pár přáteli a začne se rozcvičovat na běžeckém trenažéru. Poté jde a cvičí břicho, potom jde dřepovat, pak odcvičí záda a nakonec si dá pár minut crossfitu a nějaké sprinty. Pak jde do sprchy, převlékne se, opět prohodí pár slov s obsluhou a odchází. A takto je to s různou obměnou tréninku každý den.
Hubnutí
Tereza nemůže zhubnout i přes to, že je cvičení dlouhou dobu součástí jejího života. Ve skutečnosti se zdá, že přibírá na váze – a to docela slušně. Je nešťastná, docela nervózní a konfliktní – přesný opak toho, jak by se měla žena cítit. Brzy vstává, pracuje dlouhé hodiny v neuspokojivé práci, a pak po práci jde do fitka odcvičit svůj monotónní trénink. Ve skutečnosti cvičení nenávidí, protože jí nepřináší výsledky, jaké chtěla, ale bojí se s tréninkem přestat, aby náhodou nepřibrala ještě víc. Ve volném čase surfuje na různých internetových stránkách o cvičení a utvrzuje se v tom, že musí stále těžce trénovat. Proč je tedy Terezin zadek stále větší a měkčí místo toho, aby byl pevnější a svalnatější? Kde dělá chybu? Odpovědí je nerovnováha mezi sympatikem a parasympatikem.
Autonomní nervový systém (ANS)
Lidé ovládají určité věci vědomě, a jiné nevědomě jako třeba srdeční tep, dýchání, regulace teploty, hormony atd. Ty jsou řízeny ANS. Ve zkratce ANS se stará o naše přežití a může být buď zrychlený jako reakce na stres a cvičení (sympatický systém), nebo zpomalený – abychom se vzpamatovali ze stresu (parasympatikus). Když je nervový systém dobře vyvážený, tak dochází k celkovému pocitu spokojenosti a cvičení bude odbourávat tuk a budovat svaly – pokud máte vhodnou stravu. Pokud ale nebude ANS v rovnováze, nedosáhnete cvičením žádné výsledky a dokonce můžete přibrat na váze. Existuje mnoho lidí jako je Tereza, kteří se ocitnou v těžce nevyvážené sympatické reakci v důsledku nadměrného chronického stresu. Nezáleží na tom jakého původu stres je – zda je to citový vztah, neuspokojující práce, těžké tréninky, těžké vztahy v rodině – stres je prostě stres a naše tělo reaguje na každý stres stejně.
Kromě toho, parasympatický nervový systém dělá drtivou většinu své práce při spánku, takže obětování spánku práci nebo cvičení situaci ještě zhoršuje. Pokud jste den za dnem ve stresu jak v práci, tak v posilovně, tak uděláte mnohem lépe, když přidáte pár hodin spánku, než když přidáte půl hodiny dřiny v posilovně.
Řešení?
Snažte se své cvičení sladit se svým denním stresem – pokud máte náročný pracovní den, tak zvolte spíše lehčí trénink nebo odpočinkový den a zaměřte se na kvalitu a délku spánku. Naopak pokud máte lehčí den v zaměstnání, tak toho využijte pro skutečně těžký trénink. Pokud je Váš den vždy těžký, tak je otázkou, zda je pro Vás cvičení v posilovně vůbec vhodné a zda by nebyla lepší třeba jóga nebo meditace. Mezi další pravidla pro pracující a rádoby profesionálně trénující sportovce je, že si musí hlídat svou stravu a veškerý volný čas věnovat aktivnímu i pasivnímu odpočinku. Také byste neměli trénovat více než 4-5x v týdnu – někdy méně znamená více.
6 komentářů
ano, jsem přesně Tereza:( ale přijde mi,že toho stresu tolik nemám, rodina a zázemí na jedničku, práce sice hodně (učím a překládám angličtinu), ale to už by fakt člověk nemohl dělat vůbec nic přece…
Pavle, sleduju tě ve skupině lowcarb na FB, velice se mi líbí tvé příspěvky, chtěla jsem se zeptat, zda je možné, že moje tělo reaguje přibíráním potom, co jsem uběhla maraton….celkem 4 kg za měsíc – z ničeho nic, pro někoho prkotina, já jsem z toho celkem zdeptaná. Stravu a pohyb jsem nijak neměnila(jen jsem 14 dní po tom maratonu dala odpočinek, pak zas klasicky pohyb 4-5x týdně) Nebo to je prostě jenom „zatučnění“ na zimu – existuje vůbec něco takového :)?
Ahoj! K té práci a rodině: jestli z toho máš pocit, že je vše v pořádku tak je to opravdu v pořádku, někdy i hodně těžká práce přinášející potěšení nemusí znamenat přímo stres.
K té druhé otázce: záleží na tom jak jsi trénovaná a jak velký to byl pro tělo šok-pokud jsi zvyklá běhat dlouhé tratě a závody typu maraton častěji tak si nemyslím, že je to závodem. Ale pokud to bylo poprvé a ještě navíc takové tratě neběháš ani v tréninku tak to možné je. Záleží na mnoha okolnostech. Jinak zatučnění na zimu skutečně existuje, jednak se zkracuje den a tím se zpomaluje štítná žláza, jednak musí tělo čelit chladu, čímž se také zpomaluje štítná žláza a taky se člověk přirozeně méně hýbe a víc jí.
Děkuji za reakci! Běhám normálně 2x-3x v týdnu po 10km (k tomu 2x týdně nějaké domací posilování s TRX/kettlebellem ve formě HIIT, jindy zase jenom jógu) +dvakrát do roka půlmaraton, tohle byl můj první maraton, pár týdnů před ním jsem si dala nějakou tu dvacítku a třicítku, vše naprosto v pohodě, i ten maraton na pohodu, žádný obtíže jsem nezaznamenala ani při ani po….ikdyž třeba už to mám zkreslený, od malička jsem hrála závodně basketbal a to byl dril ve stylu, že když se nepotí krev, tak to není trénink a celkově jsem (si neskromně myslím) dost zvyklá překonávat bolest a tělesnej diskomfort…ale když se na sebe tak objektivně kouknu, tak to na mě prostě není vidět to množství sportu ( a samozřejmě snahy o vyváženou stravu)….svalů mám nadprůměrně, bohužel ty jsou ještě zakrytý tukem:/ Děkuju za tvé články!
No ze své praxe vytrvalce vím, že je potřeba určitá periodizace v tréninku a také využívání měřiče tepové frekvence a ideálně také určité testy v laboratoři, aby se předešlo pomalému chronickému přetrénování. Nevím jak moc jsi v těchto věcech zkušená, ale trénink 5x týdně už je téměř trénink profesionála takže bys na toto měla myslet. Můžu ti nastínit zhruba jak se to dělá. Začněme koncem sezóny – posledním závodem který jsi chtěla běžet, po něm ještě tak týden až 14 dní lehce trénuj a pak si dej měsíc až dva úplnou přestávku, v přestávce můžeš dělat strečink, chodit na výlety, pobýt s rodinou, prostě vše na co jindy není čas. Po těch dvou měsících pomalu začni zase trénovat schodovitým způsobem – každý týden přidávej čas tréninku a 4 týden uber na polovinu objemu času třetího týdne (ten je regenerační a takhle stále dokola -to je nejlepší cesta jak budovat pomaličku výkonnost bez přetrénování. Pak je tu ta tepová frekvence – na dlouhé tratě potřebuješ budovat kondici „odspodu“ tedy z tukového metabolismu takže tvoje dlouhé běhy by se měli pohybovat v této intenzitě, u většiny lidí je to intenzita 120-135 tepů za minutu, ale pro přesné určení je potřeba test v laborce. Lidé jsou většinou překvapeni jak pomalu musí běhat aby se zlepšili – přepálit totiž tempo v treninku nepovede ke zlepšování a budeš běhat na sacharidy, případně na kortizol a adrenalin a povede to k tloustnutí. Taky je dobré si určit nějaké cíle a těm přizpůsobit trénink. Já třeba už v lednu vím, jaké závody pojedu v létě a k nim směřuji trenink již od toho ledna, vytrvalost je totiž opravdu „běh na dlouhou trať“ a zlepšení vyžaduje měsíce až roky tréninku. Měj se!
děkuji za rozsáhlou odpověď, zamyslím se nad sebou:) čistě upřímně si nedovedu představit, že si 2 měsíce nepůjdu zacvičit a zaběhat, přitom procházky a turistiku miluju:) zagoogluju a zkusím najít nějakou tu laboratoř. díky ještě jednou a přeju hodně úspěchů a hodně čtenářů:)
Cyklování tréninků bývá nejslabší stránkou amatérských sportovců, chvíli to trvá než se člověk naučí správně odpočívat. Po odpočinku se výkonnost velice rychle vrací a pokud se to udělá chytře tak se i zvyšuje – pokud už člověk nedosáhl svého výkonnostního vrcholu. Já mám nejlepší zkušenost s touto laboratoří (casri), ale určitě existuje spousta jiných není dobré tam chodit hned po pauze ale třeba tak po třech týdnech tréninku kdy už je člověk trochu rozběhaný v režimu 120-135 tepů, ale to poradí při objednání. Děkujeme za přání!