V minulém rozhovoru s Jožem (Příběh celoživotního sportovce – rozhovor) jsme Vám zmínili, že se připravuje na závod Spartathlon a zároveň jsme přislíbili reportáž/rozhovor z tohoto mega závodu. Bohužel jak jsme také psali – každý sportovec zažije slávu i pád – tak máme nemilou správu a Jožo se nakonec závodu nezúčastnil. Co se vlastně stalo a proč neodcestoval nám povypráví on sám…….
Ahoj Jožo, byl to pro nás šok, když jsi nám řekl, že nepojedeš do Řecka. Strašně jsme se na to těšili a prožívali to s tebou. Prosím povídej, co se přihodilo, že jsi musel tenhle tvůj „sen“ na poslední chvíli zrušit?
Ako sa hovorí, prišla koza – zjedla plán. 19 dní pred štartom ma rozbolelo hrdlo. Nahodil som kľudový režim. Za 5 dni som sa už cítil fit a naskočil do tréningu, kde som pred 5 dňami skončil. Po pár dňoch sa zápal hrdla vrátil aj napriek všetkému úsiliu prerástol do slušnej angíny. 3 dni pred odletom som už vedel, že do štartu nebudem fit, tak som do Atén neletel. Bol som z toho riadne sklamaný, viac ako rok som nebol chorý a chytí ma to tesne pred najočakávanejším závodom. Ale nedalo sa už nič robiť. Doktorka zistila, že angína bola vírového pôvodu, čiže antibiotiká nemali zmysel a podporná liečba nezaberala. Dúfam že o rok mi už bude dopriate.
Napadají mě hned praktické věci, vím, že zúčastnit se takového závodu není levná záležitost. Co letenka, ubytováni, startovné? Dalo se s tím něco dělat nebo to bylo všechno v háji?
Štartovné na Spartathlon nebola lacná záležitosť, vyšlo na 600 €. Ale v cene bolo ubytovanie na 5 dní a plná penzia k tomu, plus občerstvenie na trati. Zažiadal som o preklopenie štartovného poplatku na budúci rok, tak dúfam že to klapne. Letenka žiaľ prepadla, letecká spoločnosť dokázala prebookovať let maximálne na 300 dní dopredu, čo v mojom prípade bolo málo.
No to zamrzí, ale určitě to nemělo cenu hrotit…. Je to závod dlouhý 246 km, to já si nedovedu představit, jak se tohle dá vůbec zvládnout ve zdraví. Je mi jasné, že jsi určitě nechával rozhodnutí do poslední chvíle a vyčkával, jestli se to nezlepší. Myslíš, že stres v tom mohl hrát taky roli? Podvědomí? Přece nebyl jsi rok nemocný a najednou těsně před závodem. Nebo jen nešťastná shoda okolností ?
S nalomeným zdravím tam nemalo cenu vôbec cestovať. Na štart by som sa s chorobou určite nepostavil, nemalo by to cenu. Bol by to vopred prehraný boj a hlavne hazard zo zdravím. Necestovať som sa rozhodol tri dni pred odletom. Vtedy mi už bolo jasné, že sa do štartu nedám dostatočne dokopy. Čo chorobu vyvolalo, môžem len tipovať, ale stres by som určite vylúčil. Pretekom som sa nestresoval, naopak som sa naň veľmi tešil. Je možné že to bola celková únava organizmu, ktorú som síce nepociťoval, ale telo si takto mohlo vypýtať oddych, neviem. Každopádne mi bolo súdene neštartovať a po pár chvíľach veľkého sklamania som to zobral ako fakt a zmieril sa s tým. Nemá cenu sa trápiť vecami, ktoré nemôžem ovplyvniť.
Vzpomínal jsi, že sis zažádal o překlopení startovného do příštího roku. Z toho usuzuji, že tuhle výzvu se pokusíš absolvovat příští rok?
Ak mi prevedú štartovné na budúci rok, tak určite. Limit na budúci rok splnený mám, tak by som do toho určite šiel. Ak mi štartovné neprevedú, tak pravdepodobne nebudem ochotný zaplatiť znovu tak vysoké štartovné. Uvidím podľa finančnej situácie.
Jaký máš plány pro tuhle sezónu, čeká tě nějaký dlouhý závod ?
Chcel by som absolvovať každoročný masaker v rámci pohára ČSUT (Československý pohár v ultratrialu) zvaný EKUT (extrémna kombinácia ultratrailu), ktorý pozostáva z akcie Loučení s turistickým rokem a z Pražskej stovky (tradičným prestížnym zavŕšením sezóny), ktorý nasleduje 2 týždne po Loučení. Tento rok je ale medzi nim pauza 3 týždne, tak čas na regeneráciu bude dlhší.
Loučení s turistickým rokem je jedinečná akcia v Českom Stredohoří, skladajúca sa z 2. etap. Prvá etapa (56 km / 2000 m) štartuje koncom novembra tradične v piatok ráno o cca 4 ráno a druhá etapa (114 km / 5000 m) v ten istý deň o polnoci. Telo tu dostane riadne zabrať, lebo práve v čase keď začína regenerovať a je v útlme, dostane ďalšiu nakladačku. Najrýchlejší pretekári končia v sobotu večer a ty pomalší často až v nedeľu v noci, alebo v pondelok nad ránom. Spánkový deficit je u tejto akcie veľmi výrazný. Naviac je táto akcia povestná veľmi technickou trasou, ktorá často vedie voľným terénom mimo turistické chodníky po suťoviskách a krkolomných terénoch.
Pražská stovka ma toho roku vcelku mierne parametre 125 km / 4500 m, ale hlavný organizátor Olaf Čihák to určite okorení kadejakými Olafovinami (je to zľudovené slovo v komunite ČS ultrartailu a značí veľmi technické pasáže , brodenie tokov, a iné lahôdky, ktorými Olaf zvyšuje účastníkom silu zážitku na jeho akciách). A ako drvivá väčšina českých stoviek štartuje v piatok o polnoci.
Uff, tak to je teda opravdový masakr. Nakládáš si teda pořádné závodní dávky. A to jsem měl nachystanou otázku, jak se tedy budeš připravovat na příští Spartathlon 🙂 Tohle je myslím skvělá příprava. Píšeš, že tělo dostane „riadne zabrať“….jak tvoje tělo zvládá regeneraci v tak krátké době a máš osvědčený doplněk, nebo jiné oblíbené zažité triky?
Pre dobrú regeneráciu je dobré po ultra preteku nenechať zatvrdnúť svaly a nasledujúci deň vybehnúť na regeneračný beh, čo je cca 40-50 minútový beh, vo veľmi nízkej intenzite. Tým sa kyselina mliečna dostane zo svalov, tie sa prekrvia a urýchli sa tým regeneračný proces. Dopĺňam, to kúpeľom so soľou z mŕtveho mora, saunou a v následných dňoch plávaním a jazdou na bicykli. Na rýchlu regeneráciu ma významný vplyv dlhý a neprerušovaný spánok.
Děkujeme za rozhovor a držíme palce ať se ti tyto těžké závody které sis naplánoval povedou a budeme rádi, když nám opět zprostředkuješ tvé pocity a zážitky.