Příběh celoživotního sportovce – Rozhovor

0

V minulém článku (Příběh celoživotního sportovce – Úvod) jsme Vám ve zkratce představili amatérského závodníka Joža. Přinášíme Vám s ním slíbený rozhovor.

Ahoj Jožo, pojďme hezky od začátku. Víme, že jsi celoživotní sportovec a že jsi v mládí dělal úspěšně biatlon. Proč teď běh a jak jsi se k němu dostal a proč vlastně jsi nechal biatlonu ?

Áno, letný biatlon som robil počas štúdia na gymnáziu v Bardejove. Letný biatlon, to je kombinácia behu a streľby, čiže beh som pestoval už v dorasteneckom veku. Behávalo sa v teréne na 3 – 8 km, podľa kategórii a disciplíny a trate boli vždy v teréne. V biatlone sa mi celkom darilo, získal som v ňom 3x majstra Slovenka v dorasteneckej a juniorskej kategórii a plánoval som v ňom pokračovať aj počas vysokej školy. Lenže kvôli problémom s pravým kolenom som nemohol behávať na 100%. Vynechal som tak 2 sezóny a už som vedel že mi ušiel vlak, tak som biatlon zanechal.

V úvodním článku, jsme uveřejnili některé tvé výsledky ze závodu, ale přes to můžeš nám trošku zrekapitulovat svou sportovní kariéru, tvé úspěchy a kterého výsledku jsi nejvíce ceníš?

Beh sa stal pre mňa hlavne relaxom. Závody beriem ako motiváciu trochu sa zlepšiť a relaxovať o niečo intenzívnejšie v príprave. Ale v samotnom závode, hlavne v tých dlhších…100 km a viac, je u mňa dôležité, nechať telo fungovať v režime „komfortu“ –  neprepínať sa a ísť si svoje, netlačiť na pílu a závod si čo najviac užiť. A práve s týmto prístupom sa mi podarilo získať pár najlepších výsledkov. Prvý takýto výsledok prišiel na mojej v poradí 3.trailovej stovke – 100 Podkrkonoším, kde som nečakane vyhral spolu s ostrieľaným matadorom Alešom Zavoralom. O dva mesiace som bežal prestížnu Pražskú 100, kde som v kvalitnej konkurencii bral bronz a bol som z toho mierne v šoku. Bez ambícii som bežal budúci rok veľmi ťažkú  Malofatranskú 100, kde som so Slovenkou ultra hviezdou Martinom Halaszom skončil na 1.mieste. Potešilo ma aj 1. miesto v behu na 24. hodín v Kladne, kde som svoje umiestnenie očakával skôr v druhej desiatke.

Příběh celoživotního sportovce foto Jožo 2

Nás i čtenáře zajímá spoustu věcí…..Víme, že chodíš plnohodnotně do práce, máš rodinu (dítě) a přitom takhle „vrcholově“ sportuješ a závodíš, co zahrnuje jistě i přípravu na závody, regeneraci a vše co s tím souvisí.  Jak se to dá časově zvládnout?

Vrcholovým športovcom určite nie som. Skôr som náruživý hobbík 🙂 Práca na plný úväzok mi zaberá najviac času a voľný čas sa snažím venovať rodine, hlavne 2,5 – ročnému synovi. Cez týždeň si svoje športové aktivity riešim ráno pred prácou, alebo neskoro večer, keď syna uložíme spať. Cez víkend na to využívam chvíle popoludní, keď si prcek dopriava poobedňajší spánok. V sumáru to znamená že si idem zabehať 2-3 do týždňa s celkovým objem tak 50-60 km. Zaradzujem dva krátke, ale špecifické behy a jeden dlhý voľný beh. Medzitým v rámci regenerácie si idem 1 – 2 krát týždenne zaplávať a raz týždenne sa snažím zaradiť kruhové cvičenia s vlastným telom. Sem tam sa mi podarí vyraziť na bicykel a na regeneráciu využívam tiež saunu. Čiže skĺbiť prácu, rodinu a aktivity sa mi ako tak darí, ale chce to trochu poladiť logistiku.

Náš blog je o zdraví a proto pojďme dál a prozraď co stravování, to nás zajímá nejvíc. Používáš nějakou dietu při závodění nebo jsi vyznavačem zvláštního stylu stravování?

Vyhranenú stravu nemám, jem takmer všetko. Keď som začínal s ultra, upravil som trochu stravu. Obmedzoval som rýchle cukry, nahradil klasické pečivo celozrnným – kváskovým, zaradil do jedálnička viac zeleniny a ovocia, kvalitných tukov (bravčová masť, slanina, maslo, olivový olej a zmes orechov).

U toho stravování bych rád ještě chvíli zůstal….pozoruješ vliv stravy kterou zvolíš před závodem a po závodu? Dáváš na to pozor nebo naopak záměrně něco zařadíš do jídelníčku?

Týždeň pred závodom sa snažím jesť vyvážene, kvalitne spať a veľa oddychovať. Už fakticky netrénujem, zájdem si 1-2x voľne zaklusať a zaplávať . Na doplňovanie minerálov používam kúpele v soli z mŕtveho mora a najnovšie aj veľmi kvalitný zdroj horčíku Remag.

Jak se připravuješ na těžší závody, máš speciální tréninkové plány a cvičení? A co regenerace po závodech, máš svoje rituály?

V máji si už tradične zabehnem Pražský maratón, ktorý ma motivuje trochu popracovať na rýchlosti. To znamená že zaradzujem viacej intervalové a tempové behy. Tým sa zaktivujú a posilnia rýchle svalové vlákna.  Veľmi sami osvedčil systém 30-20-10 (30 sekúnd bežím voľne, 20 s. tempovo a 10 s. úplnú podlahu, nato cca 90 s. medziklus na vydýchanie a to celé zopakujem 10x). Za cca 35 minút je hotovo. Keď som s týmto systémom začal asi 2 mesiace pred maratónom, zrýchlil som na 42,195 km asi o 15 minút, čo nie málo. Pred horským ultra hobľujem Pražské kopce a víkendové výbehy sa snažím predlžiť na cca 40 km. Regeneráciu po závode začína krátky klus na 20 -30 minút, sauna, plávanie a výjazd na bicykli. A hlavne dostatok spánku.

Čtěte také:  Zvyky, které potřebujete pro úspěšný trénink na ultramaraton
Napadá mě hláška z filmu  „a kam chodí komendianti na záchod?“ (Jak svět přichází o básníky). Takže co při tak dlouhém běhu? Odpověď asi znám… ale udělalo se ti někdy v závodu špatně? Až tak že jsi si řekl, tak tohle jsem přecenil, nebo přehnal? Musí být asi náročné zvolit správné tempo při různých délkách závodu.

Asi 3x sa mi stalo, že som deň pred závodom zjedol niečo nevhodné a následne som to pekne schytal. Raz som musel kvôli zažívacím problémom pretek predčasne ukončiť z tretieho miesta, lebo inak to nešlo. Čo sa týka tempa, ešte sa mi nestalo, aby som ho na začiatku prepálil. Ale pár krát som doplatil nato, že som si neustrážil doplňovanie energie. Po najedení chvíľku trvá, kým sa z toho black – outu telo spamätá a može ďalej fungovať.

Co psychika u takového závodu. Na co myslíš celý ten čas? 🙂
(pozn. 12 h i 24 h)Příběh celoživotního sportovce foto Jožo 1

O ultra sa vraví, že výsledok je zhruba 50% o tréningu a 50% o hlave. Čiže dobrá psychika je u toho veľmi dôležitá. Človek musí očakávať, že to bude bolieť, že telo bude hlavu ukecávať, nech sa na to vykašle, že prídu rôzne problémy, ktoré bude musieť operatívne vyriešiť. Keď s tým vedomím idem do akcie, následné ťažkosti sa zvládajú oveľa ľahšie. Pri ultra trialu mi hlavu zamestnáva hlavne sledovanie trasy – správna navigácia, hlídaní si príjmu jedla, tekutín a minerálov a v neposlednom rade sa kochám okolitou krajinou.

Musíš mít pevnou vůli, jak vnímáš sám sebe?

Pevnú vôľu zase až tak nemám. Behanie ma baví, čiže sa doň nijak nútiť nemusím. Je to silne návykové.

Co konkurence v takových závodech, určitě navzájem o sobě víte. Vyskytnou se i nečestnosti anebo spíš jste jedna velká rodina a vzájemně se jen hecujete a pošťuchujete?

Ultra veľa ľudí nebehá, tak o sebe samozrejme navzájom vieme. Preteky sú od toho, aby sa v nich pretekalo, ale s podvádzaním som sa ešte nestretol. Ľudia to robia hlavne preto, lebo ich to baví, výsledok je často až druhoradý.

Dostalo se ti od spoluběžců uznání po vydařeném závodě? Které tě potěšilo nejvíc?

Po pretekoch si vzájomne zablahoželáme. Ale uznanie za odvahu si zaslúži každý, kto sa postaví na štart a za vytrvalosť každý, kto príde do cieľa

S tím souvisí otázka co tvoje vzory? Máš nějaký vzor, anebo kdo v tobě budí respekt z československé scény?

Vzory výslovne nemám, ale dosť ma inšpiroval svojou cestou k ultra Scott Jurek. U nás je veľa dobrých a na druhej strane skromných bežcov. Osobne som mal možnosť poznať len pár z nich, napr. Aleš Zavoral, Robert Frohn, Martin Halasz, Renné Mráz, Tomáš Štverák, Honza Ďuk. A mena ako sú, Radek Brunner, Dan Zaorálek majú dobrý cveng aj za hranicami.

Pro letošní rok jsi si stanovil cíl, ze kterého jde mráz po zádech – rozhodl jsi se, že poběžíš Spartathlon. Mohl bys nám ve zkratce představit tento závod kdy, a kde se koná a jak vznikl nápad, že by ses zúčastnil?

Áno, je to tak. Pre tento rok som plánoval zabehnúť legendárny Spartahlon. Je to závod z Atén do Sparty, po stopách antického Feiddipideea. Trasa je dlhá 246 km s časovým limitom 36 hodín. Slýchal som o ňom už, keď som sa začal zaujímať o ultra. Pred cca 3 rokmi, som si povedal žeby bolo fajn si ho niekedy vyskúšať, lebo sa o ňom vraví, že je to taká olympiáda ultra behu.

Velmi zajímavé. Můžeš nám ve zkratce popsat, jak probíhá příprava na takový závod?

V príprave na Spatrathlon som zaradil častejšie dlhšie behy po asfalte, aby si pohybový aparát ako tak zvykol na tvrdý povrch a monotónny pohyb.

Děkujeme za rozhovor a držíme ti moc palce ať se ti Spartathlon povede a moc se těšíme na další rozhovor a report z tohoto úžasného závodu.

 

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Vyplňte Vaší emailovou adresu a dostanete od nás ebook zdarma!