Dávné civilizace používaly měď k zabíjení bakterií, aniž by znali mechanismy, které za tím stojí – staří Egypťané, kteří používali měď na rány, staří Řekové, kteří ji používali v instalacích, a námořní objevitelé, kteří ji používali pro uchovávání pitné vody. Existuje však ještě mnohem, mnohem starší využití mědi v boji proti infekcím: náš vlastní vrozený imunitní systém.
Spolu se všemi živými organismy máme komplexní imunitní systém, který pomáhá našemu tělu vyhledávat a ničit patogeny. Existují vlastně dvě větve imunitního systému: vrozená a adaptivní. Během života si rozvíjíme adaptivní imunitní systém – ten uvolňuje protilátky schopné specificky zabíjet patogen. Vakcíny staví na těchto adaptivních mechanismech, aby nás chránily před některými infekcemi.
Vrozený imunitní systém není tak specifický jako ten adaptivní – nezaměřuje se na konkrétní patogeny – ale je první obrannou linií proti infekci. Tento systém zahrnuje bariéry, fyzické i chemické, jako je kůže a sliznice v našem zažívacím a dýchacím traktu. Během prvních hodin po vystavení patogenu aktivuje vrozený imunitní systém zánětlivou reakci, která umožňuje větší průtok krve do postižené oblasti. Posílá bílé krvinky, aby začaly proces ničení bakterií, a zároveň aktivuje adaptivní imunitní systém.
Tak kde do toho zapadá měď?
Všechny živé organismy používají měď jako stopový mikronutrient v mnoha aspektech metabolismu. Protože snadno přijímá a odevzdává elektrony, je velmi všestranným prvkem pro urychlování rozkladu a syntézy molekul – tedy slouží jako důležitý prvek katalytických enzymů. Naše tělo má komplexní mechanismy pro regulaci množství mědi a udržuje ji na zdravé úrovni zvané homeostáza. Pokud tělo nezvládne udržet hladinu mědi v rovnováze, může její nadbytek způsobit odumírání buněk.
A právě toto nebezpečí tělo využívá při boji s infekcí. Věří se, že tělo – konkrétně fagocyty uvolňované v reakci vrozeného imunitního systému – používají vysoké koncentrace mědi k zabíjení bakterií, nebo chemickými prostředky brání bakteriím v získávání mědi. Několik výzkumných studií tuto teorii podporuje:
- Studie prokázaly, že zvýšené koncentrace mědi se nacházejí v blízkosti míst infekce.
- Jiné studie prokázaly, že nedostatek mědi u hostitele může být spojen se zvýšenou náchylností k infekcím (a se zlepšením imunitní odpovědi při podání doplňku s mědí).
- Bylo prokázáno, že kmeny bakterií, které mají narušenou detoxikaci mědi (neumějí se zbavit nadbytku mědi), vykazují sníženou virulenci.
- Nakonec bylo objeveno několik proteinů, které se váží na patogeny a účinně blokují přístup vetřelce k důležitým mikronutrientům, včetně mědi.
Zatímco výzkum pokračuje, zjištění naznačují, že fagocyty využívají ionty mědi (a zinku) jako redoxní katalyzátor, který rozkládá buněčné stěny bakterií.
Jak měď zabíjí
Náš vrozený imunitní systém se může zdát neohrabaný ve srovnání s adaptivním imunitním systémem – něco jako porovnávat dělo s raketou s tepelným naváděním. Je to však první imunitní systém, který se u života vyvinul, a umožnil tak organismům bojovat s infekcemi po věky. Na rozdíl od adaptivního imunitního systému je všestranný a pracuje neustále, 24 hodin denně. Neustále pracuje na pozadí a chrání nás před bakteriemi a jinými patogeny.
Zdroj: eoscu