Anorexie – peklo na zemi – část 2

0

Problém neurotransmiterů u anorexie

V první části (Anoriexie – peklo na zemi – část 1), jsme se pokusili vysvětlit, co spouští anorexie v mozku za chemické změny a dnes budeme pokračovat:

Problém je, když člověk s citlivými receptory v mozku provozuje aktivity a používá látky, které vystřelují tyto neurotransmitery do závratných výšek. To je ten rozdíl, proč se někdo stane lehce závislý a jiný ne. Co jsou to citlivé receptory? Citlivé receptory má někdo, kdo produkuje přirozeně nižší množství těchto neurotransmiterů než je normální – a to vždy bývá z nějakého důvodu – typicky špatnou výživou v dětství a také špatnou výživou rodičů před početím jedince. Výživa musí být vynikající, aby tělo produkovalo ideální množství těchto neurochemikálií. Určitou roli v tom hrají i slabé nadledvinky – jejich stimulací dosáhnete opět stavu euforie, tudíž člověk s tímto problémem bude náchylnější k závislostem.

Když jsou úrovně neurotransmiterů přirozeně nízké, látky nebo činnosti, které je zvyšují, jsou obzvláště lákavé. To proto, že osoba, která má přirozeně nízké hladiny těchto neurotransmiterů, má svým způsobem hodně receptorů neobsazených a chtivých jakéhokoliv množství dopaminu nebo endorfinu. Cokoliv, co způsobí nárůst těchto chemikálií v mozku, způsobí dotyčnému docela vzrušující jízdu.

Ve stejné době, kdy stoupnou hladiny těchto neurotransmiterů, se stane něco, čemu se říká snížení exprese – laicky to znamená, že se receptory zahltí.  To je přesně to, co dělá cokoliv návykového návykovým. S nízkou produkcí dopaminu ale i spoustou „hladových“ receptorů má přesto člověk dobrý pocit ze života, cítí se vyvážený, stabilní a normální. Ale s nízkou produkcí dopaminu a zahlcenými receptory je život pomalý, depresivní, bolestivý a tak dále – pravý opak toho, co cítíte, když je dopamin vysoký.

Čtěte také:  Jednoduché dětství může chránit před duševními problémy v pozdějším životě – část 2

Jakmile stimulant nebo dieta neustále zvyšují hladiny dopaminu, receptory se postupně zahlcují, i když produkce dopaminu je stále stejná, jako tomu bylo na začátku, kdy měl dopaminu a endorfinu málo. Potřebují stále větší „špičky“ těchto neurotransmiterů jen aby se cítil normálně, natož dobře – je to úplně stejné jako u každého skutečně dlouhodobého narkomana nebo alkoholika.

To je přesně ta patologie, která způsobuje anorexii. Pocitově vnímáme hladovění. Když se to stane, hladina beta endorfinu a dopaminu stoupá – takže se člověk cítí velmi dobře v prvním období. Dokáže-li osoba bojovat proti signálům hladu dostatečně tvrdě a dost dlouho, tak začnou libé pocity převyšovat skutečné fyziologické potřeby.

V druhém období se ale receptory začnou zahlcovat. Mikro jedení se v tomto bodě stává obětí sebe sama a normální pocit hladu neexistuje. Začít normálně jíst vyvolává okamžité myšlenky na to, že jídlo unavuje a škodí a nejedení je lék pro získání dobrého pocitu. Mikrojedení se z funkčního hlediska stává způsobem, jak získat dopamin a endorfin a mít opět dobrý pocit. Bez hladovění se postižený člověk cítí mizerně fyzicky, ale je i depresivní, letargický a temný po psychologické stránce. V tomto období již anorexie není něco, co může být vyléčeno někde v kavárně radami kamarádek – úplně stejně jako vám kamarádky nepomohou od závislosti na heroinu.

V poslední části si celý problém dovysvětlíme a řekneme si o praktických radách.

Zdroj: 180degreehealth

 

Napsat komentář

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Vyplňte Vaší emailovou adresu a dostanete od nás ebook zdarma!